|
|
|
|
Novinky | Program | Fotky | Na mapě |
|
28.1. 20.00 Ester Kočičková a Lubomír Nohavica Jedinečný šanson v podání známé televizní a rozhlasové moderátorky a humoristky. Návštěvníci druhého ročníku festivalu Colours of Ostrava loni v červenci měli možnost potkávat svébytnou šansoniérku a jemně černým humorem oplývající moderátorku Ester Kočičkovou mezi lidmi na scénách umístěných na Stodolní ulici a Černé louce. V sobotu pak školila festivalového diváka v přeplněném Boomerangu a tak originálně uváděla klubový program. Pokud jste přišli o vyvrcholení jejího festivalového působení, sobotní koncert s pianistou Lubomírem Nohavicou, můžete znovu přijít 28.ledna do Boomerangu na Stodolní ulici v Ostravě. Recenzentka Alena Červená o duu Ester Kočičková & Lubomír Nohavica napsala: "Je až neuvěřitelné, jak riskantní vabank si zahrála múzická štěstěna, když svedla dohromady tak diametrálně odlišné osobnosti, jakými jsou Ester Kočičková a Lubomír Nohavica: Bodrý Valach se zálibou v bigbítu, rokenrolu a houpavém reggae potkal depresivní, původem šumavskou herečku s odporem ke všemu čtyřdobému a optimistickému, ženatý otec dvou dětí potkal dosud nerozvedenou a bezdětnou milovnici psů, nohsled ranního slunce potkal černou noční můru, cizelér durových kantilén potkal alikvótní tón k příslovečné ruské duši. Ale především potkal umělec umělce. Proto po srážce nezemřeli. Proto začali spolupracovat. Proto jejich písně balancují rozkročmo mezi světy jasu a temnoty, smíchu a slz, boje a odpuštění, lítosti a vzdoru, trapnosti a originality, parodie a sebezpytu, kozy a vozu - i mezi dalšími. Snad Vás tedy nepřekvapí, že Vaše reakce po poslechu jejich písní zaoscilují mezi totálním okouzlením a absolutním znechucením; inu, co geniálního kdy bylo jednoznačné! Pěvecké zkušenosti a vědomosti Ester Kočičkové jsou takřka zanedbatelné. Krom několika let působení v rozličných školních sborech a povinné hlasové výchovy na herecké konzervatoři to byl možná jen Velmi jemný klub někdejšího Radia Limonádový Joe, kde mohla vyprecizovat svou základní a nezaměnitelnou zvukovou šarži - polohu unavené barové zpěvačky. Místy z rytmu, místy falešně, místy vystrašená pathosem či otevřeností vlastních textů neuměle zakrývá ambici zařadit se mezi zpěvačky, které si vskutku neoblíbí každý. Ale kdo tak učiní, rozhodně se svou divou nezestárne unuděn nebo umořen obsahovou nízkostí. Její spoluhráč i protihráč Lubomír Nohavica má výhodu hráče protřelého, ovšem má i jednu výraznou nevýhodu, kterou je jeho příjmení. Jako kapelník doprovodného orchestru Mariky Gombitové, vedle Petra Kalandry, v legendární formaci Mandragora, ve skupině Abraxas ani v roli domácího klavíristy luxusních hotelů ve Švýcarsku a Rakousku, nikde nemusel řešit totožnost svého Nohavicovství s Nohavicovstvím folkového písničkáře Jaromíra Nohavici. Nyní je sólistou - a zvláště při svých samostatných písňových recitálech je nucen čelit srovnávání nesrovnatelného; hrušek s jablky, Lubomíra s Jaromírem. A možná je opět hříčkou Múzy, že témata společných opusů Kočičkové a Nohavici Lubomíra jsou často shodná s tématy nejproslulejších hitů onoho slavnějšího moravského barda: Závislosti, bída, smrt, láska, orgasmus, Rusko, válka, zima, naděje, kurděje... Nabízí se myšlenka, že dobré písně ani o něčem jiném pojednávat nemohou, mají-li přežít své autory, popřípadě se alespoň neutopit v některé z přílivových módních vln..." |
|