 |
 |
 |
Účinkující / Čankišou
13.7.2002 scéna Buben
web: http://www.ftrecords.cz/html/pratele.html
HUDBA LIDU ČANKI
Čankišou vzniklo v roce 1999 z členů různých, převážně rockových skupin v Brněnském teritoriu za účelem zkusit si zahrát etnickou hudbu. Projekt přerostl až v pravidelné vystupování po klubech v České republice a vyvrcholil natočením CD (FTrecords) na podzim roku 2000. Skupina hrála na řadě velkých festivalů v Čechách a na Slovensku a dělala předkapelu takovým skupinám jako je Transglobal Underground nebo Tribal Drift. Čankišou se vyprofilovala jako klubová kapela hrajicí osobité pojetí taneční hudby s prvky etnik celého světa a vytvořila si i svůj vlastní jazyk a příběh o který se tvorba opírá.
O lidu Čanki (jednonohých) máme jen nejistá svědectví legend uchovaných posvátnými texty zejména těch národů, u nichž se knihy předčítaly a byly náboženstvím (Indie, Izrael, islámské země). V legendách ostatních národů se takřka nevyskytuje. O jeho existenci se dále zmiňují některé středověké spisy, jako je Mandevillův cestopis (John Mandevill – kol. r. 1300–1372, anglický lékař, matematik a cestovatel), kde se doslova píše: “…a v té zemi na některých horách sú lidé, ježto mají po jedné noze, avšak sú rúčejšie nežli jiní lidé. A ta noha jest tak široká, že súci nazdvižena, dá všemu životu stien, když ten člověk v znak leží…” (český překlad kolem r. 1400 Vavřincem z Březové – kol. r. 1370–1437 – kronikář, básník a publicista doby husitské). Z těchto spisů lze vyvodit, že místo prapůvodního výskytu lidu Čanki bylo pravděpodobně na malém území v horských pouštních oblastech mezi dnešním Tureckem a Sýrií. Svou jedinou velkou, vyvinutou nohu používali nejen k pohybu, ale i k vytváření stínu v nekrytých písečných oblastech. Tím se vysvětluje i berla, kterou si s sebou stále nosili a která zabodnutá do země sloužila jako opěra. V těch časech zřejmě docházelo k velkým migracím národů, jak potvrzuje samotný Mandevillův cestopis, zejména těchto anomálních skupin, které byly zřejmě v určitých dobách na různých místech nežádoucí. Můžeme tedy říci, že Čankiové byli národem multikulturním a jejich pozdější etnografické zařazení není přesné. Migrací došlo k takovému početnímu oslabení národa, že je již sám Mandevill řadí mezi lidské výjimečnosti – zrůdy (viz. obr., český tisk Mandevillova cestopisu z roku 1600). Čankiové, stejně jako celá tehdejší populace, mluvili (zpívali) tzv. prvotním jazykem, nazývaným syrský nebo sluneční, tzn. jazykem původní a legendární Sýrie, kterou védské texty symbolicky kladou na pól, kam také situovaly původní domov předků – Árjů. Tomuto místu se říkalo Thúle (římsky Ultima Thule), dodnes existují města jménem Tula: na Sibiři, v Laponsku, Irsku, Skotsku a Severní Americe. V sanskrtu je Tula název pro Váhy, znamení zvěrokruhu, které bylo někdejším jménem Velké a Malé Medvědice, polárního souhvězdí. V poslední době meziledové se polární oblast vyznačovala mírným klimatem. Tento rytmický jazyk, jímž byl podle legend předán lidem život, lze dnes obtížně zachytit, snad jen u nejstarších arabsko-afrických kmenů.
Skupina celou dobu hraje v nezměněném obsazení
Karel HEŘMAN – zpěv • Zdeněk KLUKA – zpěv, bicí • Jan KLUKA – djembe, bicí • David SYNÁK – flétny, didjeridoo, altsaxofon • Martin KRAJÍČEK – mandolina • René SENKO – tenorsaxofon • Roman MRÁZEK – baskytara
 |
 |