 |
 |
 |
Účinkující / Goran Bregovič (východní Evropa)
V 60. letech elektrické kytary natrvalo změnily hudbu východní Evropy. Goran Bregović o 30 let později dokázal,
že to funguje i naopak a že východoevropskou hudbu lze exportovat do celého světa. Namísto elektrických kytar
mu sloužily dechové nástroje venkovských kapel ze srbského venkova.Goran Bregović se narodil 22. března 1950 v Sarajevu, jako 16letý hrál v místní kapele Bestije, roku 1974 založil Bijelo Dugme (Bílý knoflík), což byla až do svého rozpadu o 14 let později jedna z nejvlivnějších jugoslávských skupin.
S filmovými projekty začal už koncem 70. let, jeho prvotinou byla hudba k filmu Nije Nego (režie: Mica Milosević). Roku 1989 složil hudbu k Domu za vešanje (Dům k pověšení, anglicky: Time of the Gypsies), romské epopeji režiséra Emira Kusturici. Soundtrack zachycuje například úchvatnou verzi "romské hymny" Ederlezi v podání téměř neznámé zpěvačky ze Skopje.
Bregovićův neslavnější soundtrack doprovází Kusturicův film Underground, ironický pohled na balkánskou válku. Tři roky trvající spolupráce na filmu ovšem partnerství obou tvůrců vyčerpala a k dalšímu společnému projektu od té doby nedošlo.
Dosah filmu Underground byl zcela mimořádný, otevřel totiž balkánské hudbě dveře do světa. Klíčovou hudební roli
má v Undergroundu romská dechovka Bobana Markoviće, nejznámější nahrávku filmu - Kalašnikov - převzala řada
skupin z Balkánu i odjinud.Po rozpadu Jugoslávie si Bregović vytvořil zázemí v Řecku, Turecku a Polsku a jako producent či aranžér patří k nejžádanějším autorům. Bregovićovu studiovou spolupráci si objednala například židovsko-jemenská zpěvačka Ofra Haza, George Dalaras z Řecka, první dáma tureckého popu Sezen Aksu i polská zpěvačka Kayah.
Po rozpadu Bijelo Dugme se Bregović jako koncertní hudebník na nějakou dobu odmlčel. Na pódium se vrátil roku 1995, shodou okolností ve stejné době, kdy Undeground získal na festivalu v Cannes Zlatou palmu. Bregović vyjel na turné do Řecka a Švédska s desíti lidovými muzikanty, padesátičlenným sborem a symfonickým orchestrem. Organizátoři měli ze stodvacetihlavého ansámblu strach, Bregović počet nakonec zredukoval na padesát. Tehdy se zrodila Svatební a pohřební kapela (Wedding and Funeral Band). V repertoáru má nejvýraznější skladby z filmů - např. "Ederlezi" (Time of the Gypsies) "In the Death Car" (Arizona Dream) i "Kalašnikov" (Underground), hraje často na open-air festivalech pro publikum v rozmezí 3 až 10 tisíc, rekordní koncert se odehrál na náměstí Piazza St. Giovanni v Římě, kam přišlo 500 000 diváků.
Bregović mistrovsky ovládá rytmy, nástrojové barvy a pikantní stylové příchutě z jihovýchodní Evropy. Současnou sestavu jeho Svatební a pohřební kapely tvoří dechová sekce z Bělehradu, čtveřice bulharských zpěvaček, pravoslavný sbor, smyčcová sekce z Polska, perkuse, dirigent a sbormistr Ognjan Radivojević; Bregović hraje na elektrickou kytaru.
CDLe Temps Des Gitans/Kuduz Mercury-Universal (1990)
Arizona Dream Mercury-Universal (1993)
Ederlezi - Songs for Weddings & Funerals Mercury-Universal (1998)
Music for Films Mercury-Universal (2000)
Songbook Mercury-Universal (2000)
Tales And Songs From Weddings and Funerals Mercury-Universal (2002)
Kayah & Bregović BMG 1999
SCÉNICKÁ HUDBA
Ticho na Balkáně, 1997, Soluň, Řecko, režie Tomaž Pandur (Slovinsko), video Boris Miljković
Hamlet, Teatro Stabile, Terst, Itálie
Dětská křížová výprava, 1999, festival Novecento, Palermo, režie Marco Bailani
Božská komedie, 2001-2002, Thalia, Hamburk, režie Tomaž Pandur
Bregovićova Carmen se šťastným koncem, 2003, Itálie, kombinace fiktivního dokumentárního filmu režiséra Miloše Radoviće a naivního divadla a živé hudby.
Internet
www.goranbregovic.co.yu
GORAN BREGOVIĆ v rozhovoru
O filmech, válce a penězíchKdyž jsme s Kusturicou točili druhý film, Arizona Dream, v Jugoslávii začala válka, všichni moji příbuzní byli v ohrožení života a já potřeboval spousty peněz. Předtím jsem zachovával pravidlo, že pro peníze budu dělat jen to, co bych dělal se stejnou chutí zadarmo, ale to jsem musel změnit. Během prvních dvou let války jsem žil v Paříži. Tehdy jsem napsal hudbu ke dvanácti filmům, dělal jsem reklamy na parfémy a rostlinné tuky. Potřeboval jsem peníze, ale když jsem je přestal potřebovat, tak jsem zase zpomalil. Někdy jsem měl pocit, že mařím čas. Když vás zajímají filmy, musíte jít stokrát do kina abyste narazil na jeden dobrý - a stejnou naději, že napíšu hudbu k dobrému filmu, mám i já.
O názvu svého ansámblu, Svatební a pohřební a kapela
Na Balkáně se často válčilo, každá armáda potřebuje muziku, a když nebyli po ruce školení hudebníci z akademie, tak dali nástroje do rukou Romům, protože ti se rychle naučí hrát. Ale oni pak s těmi nástroji začali vystupovat jak na svatbách, tak na pohřbech. Úkolem kapely je hrát oblíbené skladby zemřelého; když pohřeb skončí, podle tradice se všichni musí dobře najíst a napít, a společenské dění získá tím pádem spád.
O hudebních aktivitách svého dřívějšího kolegy, režiséra Emira Kusturici, který vystupuje s kapelou No Smoking Orchestra. Filmové publikum se baví, hudební znalci jsou spíš rozpačití. Dokážete si představit že byste to zkusili spolu?
Když já byl jeho skladatelem, on byl jen režisérem, ale teď - když začal sám dělat do muziky - bych s ním už nehrál. Moje kapela má taky pankáčský nádech, protože hraje trochu falešně. Jenže důvod je v tom, že užíváme staré vojenské nástroje.
O hymnické romské skladbě 'Ederlezi'
V ortodoxním křesťanství má každá rodina svého patrona. V naší rodině to je třeba Svatý Mikuláš. Většina Romů má za ochránce Svatého Jiří - toho, který zabíjí draky. Den svatého Jiří se romsky řekne Ederlezi, srbsky Djurdjev dan, je to šestého května, a ten den probíhají jarní obřady, které mají své kořeny ještě v předkřesťanských inicializačních rituálech pro mladé.
(Rock & Pop, Petr Dorůžka)
Autorem všech fotek G. Bregoviče je Markéta Turková.
 |
 |
 |