 |
 |
 |
Účinkující / Čankišou
Čankišou dali v roce 1999 dohromady převážně rockoví muzikanti z Brněnska, kteří měli chuť si zahrát etnickou hudbu.
V projevu této kapely lze vysledovat vlivy několika etnik, nakonec ani rockový drajv nechybí. A tak není divu,
že skupina má své fanoušky a pravidelně vystupuje v klubech a na festivalech u nás i v zahraničí.
Čankišou vydali dvě alba na FT recs. - v roce 2000 "Hudba lidu Čanki," v roce 2002 "Densé Ju."Kapela natočila videoklip k písni Sham Sut, který režíroval P. Jandourek za podpory firmy Febio. Videoklip byl několikrát odvysílán v pořadu ČT "Noc s andělem". Česká televize také natočila o skupině hodinový dokument.
Čankišou vystoupili například na festivalech Zámostí v Třebíči, Rock for People v Českém Brodu, Strážnici, Pohoda v Trenčíně, nebo v roce 2000 na Dolnolhotském Bubnu. Hrají také v zahraničí, např. na mega festivalu v italském Trentu Festival Terre di Confine, dále v Miláně, Salernu, Neapoli, švýcarském Luganu, Rakousku. Jako předkapela Čankišou hrálo před Transglobal Underground či Tribal Drift. Loni 31.8. zahájili výstavu The National Geographic v pražském Klementinu.
Čankišou tvoří scénickou hudbu, zahajuje prestižní výstavy, hudebně doprovází ohňostroje či módní přehlídky.
Čankišou se vyprofilovalo jako klubová kapela s osobitým pojetím taneční hudby s prvky etnik celého světa a vytvořila si i svůj vlastní jazyk a příběh, o který se tvorba opírá.
Členové skupiny se věnují i samostatným aktivitám, například Zdeněk Kluka je členem legendární skupiny Progress Organization, dvorním skladatelem divadla Husa na provázku, komponoval hudbu k několika představením v Národním divadle, podílí se na dramaturgii nového brněnského rádia 96,8 FM. Karel Heřman účinkoval v muzikálu Vlasy na pražském Výstavišti, bývalým členem skupin Škaredá holka, Karlův skok atd., účinkoval na hudebním festivalu v Mongolsku.
Krátké vědecké pojednání
O lidu Čanki (jednonohých) máme jen nejistá svědectví legend uchovaných posvátnými texty zejména těch národů, u nichž se knihy předčítaly a byly náboženstvím (Indie, Izrael, islámské země). V legendách ostatních národů se takřka nevyskytuje. O jeho existenci se dále zmiňují některé středověké spisy, jako je Mandevillův cestopis (John Mandevill - kol. r. 1300-1372, anglický lékař, matematik a cestovatel), kde se doslova píše: "…a v té zemi na některých horách sú lidé, ježto mají po jedné noze, avšak sú rúčejšie nežli jiní lidé. A ta noha jest tak široká, že súci nazdvižena, dá všemu životu stien, když ten člověk v znak leží…" (český překlad kolem r. 1400 Vavřincem z Březové - kol. r. 1370-1437 - kronikář, básník a publicista doby husitské). Z těchto spisů lze vyvodit, že místo prapůvodního výskytu lidu Čanki bylo pravděpodobně na malém území v horských pouštních oblastech mezi dnešním Tureckem a Sýrií. Svou jedinou velkou, vyvinutou nohu používali nejen k pohybu, ale i k vytváření stínu v nekrytých písečných oblastech. Tím se vysvětluje i berla, kterou si s sebou stále nosili a která zabodnutá do země sloužila jako opěra. V těch časech zřejmě docházelo k velkým migracím národů, jak potvrzuje samotný Mandevillův cestopis, zejména těchto anomálních skupin, které byly zřejmě v určitých dobách na různých místech nežádoucí. Můžeme tedy říci, že Čankiové byli národem multikulturním a jejich pozdější etnografické zařazení není přesné. Migrací došlo k takovému početnímu oslabení národa, že je již sám Mandevill řadí mezi lidské výjimečnosti - zrůdy (viz. obr., český tisk Mandevillova cestopisu z roku 1600). Čankiové, stejně jako celá tehdejší populace, mluvili (zpívali) tzv. prvotním jazykem, nazývaným syrský nebo sluneční, tzn. jazykem původní a legendární Sýrie, kterou védské texty symbolicky kladou na pól, kam také situovaly původní domov předků - Árjů. Tomuto místu se říkalo Thúle (římsky Ultima Thule), dodnes existují města jménem Tula: na Sibiři, v Laponsku, Irsku, Skotsku a Severní Americe. V sanskrtu je Tula náze pro Váhy, znamení zvěrokruhu, které bylo někdejším jménem Velké a Malé Medvědice, polárního souhvězdí. V poslední době meziledové se polární oblast vyznačovala mírným klimatem. Tento rytmický jazyk, jímž byl podle legend předán lidem život, lze dnes obtížně zachytit, snad jen u nejstarších arabsko-afrických kmenů.
Čankišou jsou:
Karel Heřman, zpěv
Zdeněk Kluka, zpěv, bicí, perkuse
David Synák, didjeridoo, flétny, altsax
Martin Krajíček, mandolína
Jan Kluka, djembe, perkuse, bicí
René Senko, tenorsax
Roman Mrázek, baskytara
Internet
www.cankisou.cz
 |
 |
 |